co už umím
Přijít na zavolání.
Sedni!
Lehni!
Sedni a dej pac!
To všechno za pořádnou odměnu.
Pak taky umím pěkně zlobit, kousat a i něco rozkousat. Kytičky mám nejraději. A nikdo to nechápe.
3.1. 09 Učím se něco nového...
Panička mne učí, jak se věci jmenují a já to poznávám. Přináším jí to, co mi řekne. Máme z toho oba radost a dobrou zábavu.
Jsem prostě šikulka.
16.4.09 Umím "zůstaň"
Páníčkové si libují, že hezky poslouchám, už tolik nezlobím a dokonce mne učí povel "zůstaň". Je to docela legrace: oni si myslí, že mi to dá práci, chachacha! Ale proč bych nezůstal sedět??? Hezky čekám, koukám se , jak blbnou a volají "zůstaň". Pak se ke mně vrátí, dají mi dobrotu. Tak si říkám, že si je hezky cvičím já!
10.5. Jak se přechází silnice
To už tedy dávno vím, jak se přechází silnice, ale teď si dáváme pěkně záležet. Docela mi to jde a páníčkové mne za to chválí.
8.8. Dorozumíváme se bez "mluvení"
Panička se se mnou domlouvá jen očima. Vždycky si něco myslí, zadívá se na mne a já vím, co mi chce. Je to dost, že přišla na to, že jí rozumím i bez toho, aniž by mi něco povídala. Myslím, že nám to jde moc dobře.
1.10. Nosím balónek
Konečně jsem přišel na to, že když paničce přinesu balónek a podám jí ho na zem, že ona mi hodí druhý.Ten přinesu a zase jí ho dám ... a tak pořád dokola. Je to velice zábavné. Dost dlouho se panička snažila mne to naučit, ale připadalo mi legračnější se o něj přetahovat. Ale tahle hra je lepší.
Tak mne mají nejradši...