jak si žiju...

15.11.08   Moje první návštěva.

     Dneska jsem byl poprvé na delší procházce.Navštívil jsem paničky kamarádku a její psí babičku Renku.Až na jednu loužičku jsem se snažil chovat vzorně.Chvíli jsem si zdřímnul a pak se řádně mazlil paničce na klíně.

    Cestou jsem musel všechno pečlivě pročmuchat.Jen abych si zapamatoval cestu domů a tefil zpátky! Z toho mám vždycky největší strach.Ale zjistil jsem,že domů trefím.Uf, to se mi ulevilo...doma je doma!

      Dneska ráno to bylo venku hodně divné. Přes noc  dal někdo na zem cosi zvláštního. Tomu jsem se musel pořádně divit.

Moc to nevoní, zato dost studí.Je s tím ale pěkná legrace. Páníčkové tomu říkají sníh. Dá se teď krásně hrabat, válet se v tom a skákat.

To jednoho pěkně unaví.Moc krásně se mi pak spinkalo.

30.11.Už se venku vyznám...

          Už vím kudy se jde na čmuchandu, neškubu sebou na vodítku a způsobně vedu paničku.Co kdyby nevěděla kudy půjdeme...Mám nové kšírky, sice se mi do nich nechce navlékat a někdy se zkroutí. Ale pak je to mnohem lepší, než obojek. Netahají za krček a sluší mi. U některých plotů mají taky pejsky a já už vím, kteří se se mnou kamarádí. Jdu se s nimi po psím pozdravit. Řekneme si, jak se nám vede a já peláším dál. Za jinými ploty na mě hartusí moc velcí psi.Vytahují se na mne. Co prý tu jako pohledávám? Nejdříve jsem se jich bál, schovával se u paničky na ruce. Ona mi vysvětlila, že na mne nemůžou. A opravdu - je to tak! Dneska jsem tedy šel a říkal jsem si, že jim tedy ukážu, že nejsem žádný mimino:  ani jednou jsem se nebál. Ať vidí, že už jsem velký, a že sem patřím!

     Když jsme se vrátili domů,nějak se mým lidem nepozdávalo, jak krásně jsem se venku umazal.Zase jsem se musel celý umýt, to jsou mi způsoby! Proč pořád nikdo nechápe, kdy nejlíp voním? Dají mne dotakové  díry, ze které se nedá utéct a pustí na mne déšť. Vždyť jsem pak doopravdy mokrý a panička taky! Naštěstí si potom vyskočím  paničce na ruku a nechám si líbit ten krásně teplý vítr. Ten mám moc rád.

      Pak jsem se celé odpoledne mazlil a hrál si. Chodil jsem čůrat a kakat ven. Za to mne vždycky hodně pochválí. Tak jim rád udělám radost, když je to tak těší...

3.12. Velká cesta.

              Dneska jsem se vypravil s páníčky na návštěvu k tetě Haně. Pořád mi o ní vyprávěli, ale ještě nikdy jsem ji neviděl. Jeli jsme dlouho autem.Cesta nic moc - třikrát jsem se poblinkal.Raděj jsem pak  seděl paničce na klíně, mazlil se a nakonec usnul.

            Návštěva byla super. Musel jsem si to tam pořádně pročmuchat, ochutnat jejich kytičky, prošmejdit kdejakou skulinku. Směl  jsem skoro všechno. Dokonce si pokousat bačkory - to se mi moc líbilo! Jenom přede mnou schovali pastičku na myši. Co to asi je a kdo jsou myši? Nestačil jsem prozkoumat. Ukázal jsem se jako správně vychovaný pejsek a ani jednou jsem se u nich nepočůral. Ostatně tyhle věci už zvládám docela dobře, tak proč bych se nepochlubil, jaký jsem šikula.

         Cestou domů jsem zjistil, že když se vysápu v autě na zadní sedačku, je tudy vidět ven. Tedy to je podívaná! Svět kolem je veliký a pořád utíká pryč. To jsou mi novinky! Jsem z té cesty pořádně utahaný a docela rád, že jsem zase ve svém domečku.

      Jen škoda, že páníčkové nevzali foťák...  :)

6.12.Víkendové toulání

            Ani déšť mne neodradil od procházky.Včera jsme s paničkou našli pěknou trasu a dneska jsem se rozhodl, že tam půjdu zase. Nestačil jsem totiž prozkoumat všechny vůně a zjistit, kdo po cestě bydlí za ploty... A co kdybych náhodou potkal nějaké psí kamarády? To se mi  zrovna dneska stalo. Byly to psí holčičky a taky měly hezky urousanou srst jako já. Po psím jsme se  všichni pozdravili a projevili si vzájemný obdiv. Všichni tři jsme krásně voněli! To se nám pejskům stane jen, když jsme trochu mokří.To je úúúžasné! Páníčkové nám to ale po procházce zničí deštěm - prý se tomu říká sprcha. Co se dá dělat...

14.12.Hnusně - psa by nevyhnal, ale já šel ven rád...

Proběhnul jsem si novou cestičku, pročmuchal různá zákoutíčka, kde  jsem našel " ňam"  věci, o kterých panička říkala, že jsou " fuj".

Zjistil jsem, že přes některé ploty už vidím - tak  jsem vyrostl ! Jenom by mne moc zajímalo, co to cinká v těch rourách na domech. To bylo hodně divné...

Doma jsem se jen osušil a hned jsme si s paničkou hráli. Našel jsem si na to sám pěkné věci a ani mi je nikdo nesebral.Pak jsme si všichni krásně pospinkali...

26.12 vánoční procházky

     Musím každý den tu moji paničku pořádně provětrat. Objevil jsem další ulice, kde se dá krásně čmuchat. Už se snažím nebrat všechno do pusy. Jen tomu  nejvoňavějšmu neodolám...A tak se pořád učím něčemu novému. Snažím se být hodný, někdy se to i daří a pak panička říká, že jsem její zlatíčko. Tak se mi líbí! Když přijdeme domů, pořádně se nabaštím a pospinkáme si. To se zase líbí paničce. Tak jí tu radost dopřeju.

  To to trvá, než se panička oblíkne.

A proč si toho tolik bere na sebe?

Tak a teď už konečně dej do mističky, mám hlad!

Ještě si chviličku pohraju...

    ...a pak si táákhle pospinkám!

10.1.  Čmuchandy na sněhu

Poslední dobou je venku pěkná zima, všude bílo a plno sněhu. Hrabu si v něm, vrtám díry, válím se - no prostě si to pořádně užívám.Chodíme s paničkou každý den ven na pořádnou čmuchandu. Akorát to vždycky dlouho trvá, než si panička navlíkne všechny ty věci, co bych si tak rád pokousal. Ale nakonec se vždycky dočkám a už mažu ven. Včera jsem si byl v psím obchůdku vybrat ňamku a nové hračky - balonék a pískací stejno.Moc fajn věci!   :))

11.1.  Ajša

Na dnešní procházce jsem potkal černou kokrušku Ajšu. Úžasně jsem se s ní vyřádil. Kéž bychom ji zase potkali .

17.1.  Chodíme teď jinam na procházku...

Musíme teď chodit úplně jinam na procházky, protože  jsou nasolené i chodníky. Ale vůbec mně to nevadí.Čmuchám si docela

spokojeně ve sněhu. A pak se mi krááásně spinká.

14.a 15.2.  Konečně se mi vrátila panička...

Moje panička, kterou používám na procházky a na mazlení, si klidně ujela na hory.  Když se  konečně vrátila, mohl jsem se zbláznit radostí a pořádně ji uvítal. Pro jistotu jsem všude chodil za ní, aby mi zase nikam nezmizela.

A tak už spolu zase chodíme na naše procházečky. Napadl krásný snížek, ten já rád.Pořádně  jsem si zarochnil a zanoroval.To bylo super!

Přemýšlel jsem, zda taky budu slavit Valentýna.

                                                           Ale ještě jsem se nezamiloval.

Raději zůstanu u  hraní.

10.3.  moje procházky

Už chodíme s paničkou hodně daleko, vždycky si pro mne přijde odpoledne k nám. To na ní netrpělivě čekám, vyhlížím ji z okna. Když ji konečně uvidím, musím ji pořádně uvítat, aby věděla , jak ji mám rád. Nechám si v klídku nandat kšíry a už si to mažeme. Taky vím, kam jít, kde mají jakého pejska. Když se vrátíme, ještě dlouho si spolu hrajeme a já tak trošku řádím.Pak umyjeme oči a moje maloučko zlobivé uši a chce se mi spinkat...

Jsem takový šašek, rád se vozím v kárce na dříví.

Tak už si pojď hrát, nevidíš, že čekám?

Tak jestli si myslíte, že nebudu zlobit, to jste teda na pěkným omylu!

17.3. na návštěvě u mojí paničky

          Už několik dní je mi divné, že si pro mne nepřichází panička na procházky. Čekám na ní každý den v její dobu a nic. Tak jsem se "zeptal", co to má znamenat? Prý má chřipku. Nevím, co to má a kdo je chřipka. Snad to není nějaká psí holka?! Ale jedno je jisté, kvůli té chřipce nepřijde. Tak jsem za ní šel já. Páníčkové jeli na nákupy a přivezli mne na návštěvu. Celé dopoledne jsem si užíval, hrál si a taky trošku spal. I když jsme nebyli venku, bylo to fajn. A stejně se těším, až půjdeme na prochajdu a čmuchandu někam daleko. Jenom pořád nevím, kdo je ta chřipka. Nikoho jsem tam neviděl, byli jsme tam úplně sami...

...takhle chodím spinkat...

6. dubna

         Moje panička na procházky je zase zdravá a můžeme spolu chodit na odpolední čmuchandu. Venku je konečeně hezky, tak se nám to pěkně vyšlapuje! Já nestačím žasnout, co všechno je teď venku k vidění. Třeba jsem ani pořádně nevěděl, jak se jmenují ti mrňaví bzučílci, kteří dovedou lítat.  Brzy jsem zjistil, že se jim říká  včely a čmeláci. V sobotu jsme se vydali na návštěvu a já jsem si řekl, že se ukážu, jak umím být hodný. A taky ano - netrhal jsem kytičky,  nevrtal díry. Když se mi zachce, tak to dovedu.

     Doma jsem se zabydlel na verandě. Páníčkové pracují na zahrádce a já na ně jukám.Vůbec mi nevadí, že nemůžu za nimi. Já si totiž, když se nedívají, vždycky nějakou zábavu najdu. Už jsem začistil prkna na podlaze na pavlači - dají se dobře kousat. Musel jsem zarovnat několik kytiček. Mám tam skutečně napilno!

To je moje letní bydleníčko. Prý sem ještě přijdou kytičky, říká paníčka. Já si tedy myslím, že by ani chodit nemusely. Určitě bude potřeba  trochu je upravit - jenže panička nemá pro moji práci pochopení.

...takhle jsem byl hodný na návštěvě...

...po pořádné procházce se mi krásně spinká...

25.4. vycházka do jarní přírody

Já byl daleko a tam, kde to vůbec neznám! Na mou duši na psí uši na kokří svědomí! Cestou byla taková čmuchačka, že se mi o ní nezdálo, ani v tom nejlepším psím snu. Co bylo úplně nejúžasnější? Viděl jsem za plotem tak velká zvířata, že až oči přecházely. Jedno z nich mělo na hlavě podivné boule, druhému visela z ucha podobná paráda jako mojí paničce. Musel jsem být úplně tiše, abych je nevyplašil. Prý by se mě báli. To už jsem asi opravdu velký pes, když bych zastrašil i takové obry. Kousek dál byla velikánská louže a v ní plavali dva velcí ptáci. Nelétali, jen se tak pro zábavu proháněli po vodě sem a tam. Napadlo mě, že bych jim mohl předvést, jak se plave po psím způsobu, ale páníčci mně to zakázali. No, mám o čem přemýšlet a jsem zvědavý, jestli mě tam někdy zase vezmou...

10.5. Jak na mne přišly psí touhy

      Vyjdu si ráno na svůj nový dvoreček, pozoruji si , kdo kolem chodí na procházky. Najednou slyším táhlé vytí několika kamarádů z naší ulice. Copak se to děje? V tom už tu vůni cítím taky. Kolem nás kráčí úžasně voňavá psí holka a tuze mě to láká běžet za ní. Tak si sednu a taky vyju. Třeba mě páníčkové uslyší a otevřou dvířka. Jenže oni vůbec nepochopili, co po nich chci! Mysleli si, že se mi něco stalo. Nic se mi nestalo, jen chci ven!A sám a honem! Jenže ouha, nic.Odehnali mě pryč. A tak jsem nejedl a nepil. Ať mají o mne starost. Pak přišla panička na procházky, vydali jsme se tu psí holku hledat. Oběhli jsme celé město, ale nikde nebyla. Tak jsem pochopil, že ji už asi nenajdu. Nechal jsem se chvíli přemlouvat, abych se najedl a napil. Ještě trošku jsem nechal páníčky vycukat a pak se do toho pustil. Dostal jsem po jídle moji pochoutku - suchý chleba. Prý je pro králíky. Nemám tušení, kdo jsou králíci, ale faktem je, že ten jejich suchý chleba mi moc chutná. Musím tedy zítra zase hlídat, jestli okolo nepůjde ta psí holka, co se nám všem tak líbila...

...třeba si zase pochutnám na tvrdém chlebu.

8.8. prázdninový život

Krásně si ho s paničkou užíváme. Každé dopoledne si pro mne přijde a jdeme na toulky. Někdy dál, jindy zase jenom kousek. Je to prima. Odpoledne s ní jdu ještě dvakrát. Mám na to nový obojek! Už se tolik neškrtím na vodítku a chodím docela způsobně. Ani ty" fuj věci" nesbírám, stejně mi je pak panička vyndá z pusy. Nemá to cenu, už jsem to vzdal...Jenom klacíky si  smím nosit domů.Někdy se mi podaří donést je i na můj dvoreček. Ten mám už dýl, ale teprve poslední dobou jsem si tam zvyknul. Vedu si tam svůj psí život: hlídám, kdo jde za plotem, vyháním kočky a veverky, dávám pozor, jestli ptáčkové dobře zobou. Pokud jim upadne nějaká vločka z krmítka, tak ji ochutnám. No a pochopitelně k nám vůbec nikoho nepustím. Jsem dobrý hlídač, říká o mně páníček. To jsem na to velice pyšný.

Kdo to jde??

Tady bude pořádek, na to já dohlídnu!

29.8.  můj domeček

Páníček  pro mne vyrobil krásný domeček. Dá se vlézt dovnitř a nikdo jiný tam nesmí! Na to důsledně dohlížím, v domečku je to jenom moje. Když si někdy jdu hrát na dvoreček, zalezu si tam a spinkám uvnitř.

Tak to je on, můj domeček. A běda kdyby mi tam chtěla vlézt kočka!! Ta by jela...tu bych hnal!

Paničko, dělej foť, teď zrovna nemám v úmyslu být v domečku...

29.8. jak jsem stonal

To bylo tak:  Začalo mě bolet bříško, blinkal jsem a měl  průjem. Vůbec jsem neměl chuť si hrát a pořád mi bylo divně. Nic mi nechutnalo jíst, všechno mi připadalo moc fuj. Zalézal jsem si na svoje místa a spinkal. To se vůbec nikomu nelíbilo. Tak jsme nasedli do auta a jeli k panu doktorovi do nemocnice pro zvířátka. Tam je to moc zajímavé. Některá zvířátka se bála, to jsem poznal. Ale já ne, já byl statečný. A taky docela zvědavý, co takový zvířecí pan doktor dělá, jak to tam voní a tak...Nechal jsem se pořádně prohlídnout, změřit si teplotu a teď pozor i krev mi nabírali. Jen mě trochu mrzí, že mi na to vyholil moji parádu na zadní nožičce. No co se dá dělat, prý to doroste. Pak se mi museli podívat dovnitř do bříška rentgenem, jestli jsem nesnědl nějakou moc fuj věc. Statečně jsem držel, pak jsem si nechal píchnout tři injekce. A jelo se domů. Jenže po nějaké době jsem sice neblinkal, ale to moje kakaání pořád zlobilo. Dokonce  jsem si musel říct o vyvenčení i jednou v noci. Tak jsme jeli znovu k panu dotorovi. Tentokrát jsem dostal jen dvě injekce a nové papání. Po něm je mi líp. Doufám, že už mi bude dobře. Zhubnul jsem o kilo a proto nemůžeme chodit s paničkou na pořádné procházky. To nás oba mrzí. Nejdeme tedy daleko, pak si hrajeme na dvorečku a zase jdu spinkat, abych zesílil.

29.8.   brzy budu mít narozeniny

Dostal jsem už první gratulaci k narozeninám, které mám příští týden ve čtvrtek ( 3. září). A hádejte od koho! To jsem vůbec nečekal - od mé úplně nejprvnější paničky, která má moji máminku Gábinku. To je úžasné, z toho mám velikou radost. Dokonce mi poslala dvě fotečky - moji maminku s tetinými  štěňátky a pak moji sestřičku Maggie. Zdá se, že se jí taky vede dobře. Jsem zvědavý, jak oslavím první narozeniny a co dostanu za dáreček.

Maggie je fešanda  po mamince! A  jakou má krásnou hračku!! Tu bych si taky přál...

Maminka hlídá ty prcky. Jsou to zrzečci jako já. Jistě z nich za rok budou frajeři  jako já.

Moje první narozeniny 3.9.

Tak ode dneška jsem dospělý pes. Moc jsem se  těšil na svoje první narozeniny.  Dostal jsem nové hračky, když nesmím nic mlsat. Mám z nich radost a pořád si je beru z košíčku. Píská už jenom modrý balónek, ale to mi tolik nevadí. Nejraději mám, když mi je páníčkové hází, já chytnu a pak se o ně přetahujeme. To je moc zábané. Pořádně si u toho zavrčím a proběhnu se. Když už mě to nebaví, zalezu si třeba do mého "doupátka" za gaučem a chvíli se prospím.

Jak jsem se bál...

...tentokrát ne koček v noci  ani nikoho venku, ale bylo to daleko vážnější: Páníčkové se ráno chystali pryč. Koukal jsem smutně a prosil,  abych mohl jet taky. Autem se vozím rád, nezlobím, tak proč ne? Tentokrát mi to nebylo nic platné. Nechali mě venku na dvorečku, panička mi tam připravila oběd a mističky s pitím. Odjeli, opustli mne. No což, chvíli to vydržím. Zalezl jsem do domečku, prospal se. Když jsem se probudil, pořád jsem byl sám. Přijeli nebo ne? Že bych to zaspal? Začal jsem brečet pod oknem, jako vždycky, když už nechci být na dvorečku. Ale nikdo nepřišel otevřít. Začal jsem se bát, že mě opustili. Nejspíš jsem v poslední době moc zlobil... To bude ono.  Lehl jsem si a přemýšlel o svém zlobení: trhám kytičky na balkóně, rozkousal jsem polštář, pouzdro na brýle, občas něco ukradnu a odnesu si do doupěte za gaučem...Zkusil jsem kouknout oknem dovnitř a pořádně zabrečet. Nic! Byl jsem hodně smutný a hodně jsem brečel a brečel...Ať to všichni ví, jak mi je. V tom slyším někoho u vrátek - hurá, panička na venčení přišla!  Musím ji důkladně přivítat. Aspoň ona na mne nezapomněla, nebudu tu sám! Šli jsme ven, hráli si jako obvykle a v tom zaslechnu naše auto. No konečně! Tak oni se mi vrátili. Já měl takovou radost, až jsem z té radosti přestal i zlobit. Uf, cítil jsem se tak krásně, že  nejsem opuštěný pes. Přitulil jsem se k paničce, pro jistou na ní položil packu, aby neutekla a usnul jsem. Řekl jsem si, že se polepším, aby mne už zase vozili s sebou.

1.11.Podzim

Venku je plno spadaného listí, které mi přenádherně voní. Je úplně senzační si v něm čmuchat, hrabat se a válet. Všechno teď voní trošičku jinak a to mě moc zajímá. Chodím každý den na velkou procházku, jako chodí všichni velcí psi. Je to zábané a těším se na to, až si pro mne panička přijde. Vždycky ji důkladně  pomazlím a už si to cupitám. Taky mi někdy panička říká "Cupitálku".

10.1.2010 a je tu zase zima...

A zase napadl sníh. Letos už vím, že je to sníh, že zebe a je s ním plno zábavy. Už jsem se tomu nedivil. Ale cestou venku jsem potkal jedno štěně a to se divilo hodně, co se to děje. Tak jsem mu ukázal, jak se dá se sněhem hrát : zavrtal jsem se do závěje a vyjuknul zpátky. Ten čubrněl a hned to taky zkusil. Už jsem zkrátka zkušený pes. Chodíme zase s paničkou na pořádné procházky, proháním se závějemi. Když přijdeme domů do teploučka a osuším si packy, tak si pěkně hraju. Snažím se moc nezlobit, ne vždy se mi to daří...tuhle jsem si večer místo spaní hupnul na stůl. Tam to šlo dobře, ale zpátky jsem se neodvážil. Tak tam sedím a brečím, jinak nikdo nebude vědět, že jsem na stole a nemůžu jít spát...panička přišla, dostal jsem jednu na zadek, ale sundal mě. Taky jsem si říkal, že už jsem velký a nebudu poslouchat. A to se mi taky moc nepodařilo prosadit. Panička se na mne vždycky moc zlobila a to já zase nechci. Tak se snažím poslouchat, ať mám klid...

16.1. - jak se mazlím s paničkou...

      Když přijdeme z odpolední procházky, chvilku si ještě hrajeme. Vždycky si vyndám nějakou hračku z košíčku a panička už je připravena si se mnou hrát. Pak už mi to moc nebaví a musím se pořádně pomazlit. Taky mám rád, když mě někdo drbe, nejlépe na prdelce nebo na zádech. To si pořádně užívám...

15.10.2010 -  už jsem velký kluk...

     Oslavil druhé narozeniny a jsem vlastně velký kluk. Už nekoušu boty ani kytičky, ale občas si rád zarošťačím. To se pak na mne panička zlobí, když přeci jenom trošku něco ničím. Ale většinou si hraje taky. Horší je, když si něco umanu a nechci poslechnout. To bývá někdy ošklivá mela. Já chci svoje, páníčkové chtějí svoje! A bojujeme.  Někdy i doopravdy. To potom dostanu pohlavek, chytnou mě pod krkem a já se nemůžu bránit. Panička se mi  dívá do očí a já vím, co si myslí: "Už nejsi můj hodný Matýsek, nemám tě ráda!" Tak odejdu a jsem smutný, mrzí mne to. Zkouším za ní chodit a říkat jí, že už jsem se polepšil. Nosím jí míček na hraní, šťouchám čumáčkem. Nic naplat. Jdu si raději někam zalézt a spím.

...no a když se vyspím, je zase všechno při starém. Panička už si nemyslí, že jsem zlobivý, ale hodný Matýsek. A všechno  je, jak má být. Vždyť se na mne podívejte, copak vypadám jako zlobidlo??

                                                            Jak jsme našli ježečka

Na jedné zimní procházce, když už byla tma, jsem něco zvláštního ucítil. Přebíhalo to přes silnici, vonělo to velice podivně: myška to není, kočka už vůbec ne... Nevím, ještě jsem nikdy tohle divné zvířátko nepotkal. Panička mi říkala, že to je ježek. Byl samý pichlák, do čumáčku mi bodnul a tak se mi moc nezamlouval. Protože se ten malý trouba probudil ze zimního spánku moc brzy, vzali jsme ho domů. Druhý den si pro něho přijeli ze záchranné stanice pro zvířátka a tam si počká na jaro.

Tak  mne mají nejradši...